Víte jaký je rozdíl mezi vítězi a průměrnými?
Vítězové připisují svůj úspěch píli a tvrdé práci.
Průměrní lidé vždy připisují své neúspěchy smůle.
Vítězové kladou správné otázky.
Průměrní slyší o cílech a o jejich sepsání a ihned si položí otázku:
Co když to nebude fungovat? Nebo rovnou řeknou: Mně to nebude fungovat, to jsem už zkoušel a mně to nefunguje.
Vítězové slyší o cílech a ihned si položí otázku:
Co když to bude fungovat? Pokud to funguje těm úspěšným, tak to musí fungovat i mně. Naučím se to a bude mi to fungovat.
Rozdíl je vždy ve slovech, které navazují na sebe činy.
Pokud vám někdo řekne: Tak dobře, zkusím to, ale velkou šanci tomu nedávám, tak běžte pryč od takového člověka. Prohrál dříve, než začal.
Pokud se někdo nesměle zeptá: A myslíš, že bych se to mohl naučit i já?,
tak máte před sebou tvárný materiál, ze kterého můžete udělat vítěze.
Pokud vám někdo řekne: To se dá naučit, to zvládnu, jdu do toho!, máte před sebou vítěze. Ukažte mu cestu a on vám hrdě přinese ukázat věnec.
# Proč si lidé neváží slova?
Slova jsou zdarma a proto je lidé lehkovážně vypouštějí z úst.
Zkusit něco znamená předem počítat s prohrou.
Vyhrát lze jen tehdy, pokud do toho dáš všechno. Veškerou svou energii, všechen svůj čas, všechen pot a všechnu bolest.
Arnold Schwarczeneger jednou řekl: “Musíš jít přes práh bolesti. Pracuj, pracuj, pracuj dokud to nezačne bolet a pak ještě trochu. Jen tehdy posiluješ, jen tehdy rostou svaly. Většina lidí není ochotna jít přes ten práh a rychle to vzdá. “
# Jaký je rozdíl mezi vítězi a průměrnými?
Vítězové mají vzory, průměrní mají vzorce.
Vítězové se dívají dopředu na to, co chtějí dokázat.
Průměrní se dívají dozadu, na to, co všechno se jim v životě nepodařilo.
Vítězové si napíší své cíle, vytvoří Mapu snů a cílů a začnou realizovat.
Průměrné lze dokopat k tomu, aby si sepsali cíle, vytvořili Mapu snů a cílů ale nedonutíš je pracovat.
# Proč nikdy neslibovat?
Při své práci jsem často narazil na jeden problém: při přesvědčování adepta do týmu se mu rozhodování snažili zjednodušit tím, že mu jakože odebrali práci.
“Neboj, ty jen uděláš to a to a já udělám tuto pro tebe těžší část.”
Problém je v tom, že tato slova již slyšeli tisíckrát a vždy zůstalo jen u slov.
Pro tuto situaci již mají vytvořen svůj vzorec: Vždycky mě v tom nechali samotného, tak proč zrovna ty bys měl být jiný? Ukaž skutky a pak ti uvěřím.
# Co je to “Klíčová firma” a jaké to má výhody?
Pokud si členem Klíčový firmy, tak mu můžeš ukázat, jak to přesně funguje.
Můžeš mu ukázat rozdíly mezi tvou firmou a těmi předchozími.
Otázka je, zda toto má být tvůj cíl.
Nepřipadá ti to trochu postavené na hlavu?
Si členem Klíčový firmy, provozuješ svůj mikropodnik a hledáš provozního ředitele. Najmeš si lovce mozků a pověříš jej tímto úkolem.
Přivede ti každého, koho potká na ulici?
Tak proč ty chceš mermomocí za svého ředitele průměrného člověka z ulice?
Jakmile ty začneš tlačit na pilu, něco je špatně.
Hledáš li vítěze, nemusíš ho hned na první pohled vidět.
První dojem je vždy super ale pak přijde test.
“Co jste dokázali v minulosti, jaké jsou vaše cíle a co chcete dokázat v naší firmě?”
První otázku si musíš položit dříve, než se setkáš se svým adeptem. Jen si ji musíš položit jinak. Je to člen týmu nebo rozbíječ? Je pro každou legraci nebo je to kazič legrace? Pokud vejde do místnosti, co vidíš na tvářích ostatních?
# Jak zjistím, zda je někdo vítěz?
Následuje postrach všech průměrných: Nechat adepta přemýšlet do druhého dne. Ty ho MUSÍŠ nechat přemýšlet. Dej mu test: 10 věcí, 10 cílů, které si pomocí naší – své firmy splníš, napiš na papír a zítra si k tomu společně vytvoříme plán. Zítra se uvidí, zda si našel vítěze.
Jen tak mimochodem, ukaž mi tvou Mapu snů a cílů – Vision Board. Kde si teď?
