Nejčastější stížnost dnešních dnů: Stres z nedostatku času.
Mnoho povinností a málo času na jejich splnění.
Jednu úlohu dokončíte a navalí se další tři.
Nebo se zcela jednoduchý úkol zkomplikuje tak, že namísto pár minut zabere půl dne.
A stres narůstá a narůstá.
Až vás zabije!
Ne, nemusí vždy dojít k tomu nejhoršímu, on si vás občas jen tak jemně podá – jmenuje se to syndrom vyhoření.
Činnosti, které jste dosud prováděli rádi, vám začnou lézt na nervy, lidé, které máte rádi, vám začnou lézt na nervy dokonce sami sobě lezete na nervy.
X káv denně a pak prášky na spaní – znáte to?
A to je jen začátek.
Ahoj, já se jmenuji Štefan Garbár a tady je můj příběh s LPS.
Zastávám myšlenku, že všichni jsme se narodili zdraví, šťastní a bohatí, jen někteří cestou ztratili GPS.
Tu GPS nazývám trochu jinak: ne Global ale Life Position System
Víte, co miluji na GPS nejvíce?
Nikdy se se mnou nehádá.
Minule jsme šli s manželkou na návštěvu do sousedního města na mně neznámou adresu a když jsme do něj vešli, jemný hlásek z GPS mě naváděl odbočit doleva. Já jsem však šel rovně. Manželka na mě: Zde jsme měli odbočit, neslyšel si GPS?!
A v tom moje milovaná GPS: Změna trasy – přepočítává, na nejbližší odbočce odbočte doleva a pak hned doprava.
A bylo to přesně tak, jak ukazovaly objízdné značky.
GPS miluji.
Ona se se mnou nehádá.
Chce znát cíl a postupně mě k němu přivede.
LPS se chová úplně stejně: Chce znát cíl a postupně vás k němu přivede. V tom okamžiku se z vás stane vítěz.
Vítězové se ve třech věcech odlišují od průměrných.
Vítězové připisují svůj úspěch píli a tvrdé práci.
Průměrní lidé vždy připisují své neúspěchy smůle.
Vítězové kladou správné otázky.
Průměrní znají všechny odpovědi. Negativní odpovědi.
Vítězové slyší o zaměření na úspěch a ihned si položí otázku:
Funguje to? Pokud to funguje těmto úspěšným, tak to musí fungovat i mně. Naučím se to a bude mi to fungovat.
Průměrní slyší o Fokusu a ihned si položí otázku:
Co když to nebude fungovat? Nebo rovnou řeknou: Mně to nebude fungovat, to jsem už zkoušel a mně to nefunguje.
Rozdíl je vždy ve slovech ale na slova navazují činy.
Slova jsou zdarma a proto je lidé lehkovážně vypouštějí z úst.
Zkusit něco znamená předem počítat s prohrou.
Vyhrát lze jen tehdy, pokud do toho dáš všechno. Veškerou svou energii, všechen svůj čas, všechen pot a všechnu bolest.
Arnold Schwarczeneger jednou řekl: “Musíš jít přes práh bolesti. Pracuj, pracuj, pracuj dokud to nezačne bolet a pak ještě trochu. Jen tehdy posiluješ, jen tehdy rostou svaly. Většina lidí není ochotna jít přes ten práh a rychle to vzdá. “
Vítězové mají vzory, průměrní mají vzorce.
Vítězové se dívají dopředu na to, co chtějí dokázat.
Průměrní se dívají dozadu, na to, co všechno se jim v životě nepodařilo.
Vítězové si napíší své cíle, zaměří se na ně a začnou je realizovat.
Průměrní se vrátí ke svému seriálu, vždyť u nich to přece nemůže fungovat.
Přátelé, i já jsem dlouhá léta žil jako průměrný a přitom jsem si to ani nechtěl připustit. Žil jsem v úžasném sebeklamu a neustále hledal nějakou příležitost jak zvýšit své příjmy. Dny, měsíce, roky ubíhaly a stále bez výsledků. Dopadlo to tak, že jsem nabyl přesvědčení, že je to místem, kde žiji. A tak jsme se přestěhovali a začali úplně od znovu ve zcela novém městě, dokonce v jiném státě.
Průměrnost jsem si vzal s sebou. Ta nezůstala v Košicích.
Až jednoho dne jsem si uvědomil, že problém není v cílech, ale v mém přístupu. V mém systému řízení času. V mém případě – mrhání časem.
Přišel jsem na to, že pokud jsem nesystémový mrhač času, potřebuji zavést systém. Systém, který mě udrží v zaměření. Systém, který mě udrží ve správném nasměrování. Systém, který ze mě udělá vítěze.
Našel jsem GDT. Getting Things Done – Mít vše hotovo, od Davida Allena. Zaradoval jsem se a začal zavádět do svého života. Nefungovalo to. Nefungovalo to jako celek. Část ano, ale nebylo to ono. Znovu jsem ztratil 6 měsíců hledáním správného programu na shromažďování, třídění a plánování času a nic. Skončil jsem tam kde jsem byl na začátku.
Nevzdal jsem se. Narazil jsem na Lea Babauta a jeho Zen To Done. To je ono, zajásal jsem znovu. Skutečně to bylo mnohem, mnohem lepší ale znovu to nebylo zcela ono.
Až v jeden víkend jsem hodil na papír GTD, vedle něj ZTD. Škrtal jsem, přepisoval, přesouval, až mi z toho vyšel systém, který začal přinášet neskutečné výsledky.
Nazval jsem ho LPS – Life Position Systém.
Komplexní jako GTD a jednoduchý jako ZTD.
Jen to co funguje. Jen to co je jednoduché zavést. Jen to, co přispívá k efektivitě.
A abych nezapomněl. To co mě skutečně nakoplo, byl Vyhodnocovací systém.
Geniální ve své jednoduchosti. Rychlý. Přehledný.
Výborně se hodí do LPS.
Ahoj všem …
