Chudoba je výmluva,
zámožnost je povinnost.
T. Baťa
Měli bychom, zda neměli bychom si dávat velké, drsné a odvážné cíle, u nichž úspěch zdaleka není jistý (minimálně zpočátku)?
Já jsem vděčný za existenci lidí, kteří si stanovují velké cíle. Dnešní svět by nikdy nebyl takový, jaký je. Ani moje město, rodina, naše počítače, Internet, moje snídaně, svátky, a různé svobody a výhody, které si dnes mohu užívat. Část lidí, kteří jsou mi blízcí, by bylz mrtvý, kdyby neexistovaly lidé s “nerealistickými” cíli.
Pokud si Hitler dává velké cíle a na opačné straně není nikdo, kdo si dává podobně velké cíle, tak … no, ve status quo toho “quo” moc nezůstane. Osobně bych mnohem raději viděl více lidí než byl Winston Churchill nebo Matka Tereza nebo Stephen Hawking. Lidí, kteří se vždy snažily a mnohdy i selhaly, než by se nesnažil nikdo.
„Pokud si dáte velký cíl a neuspějete, něco se naučíte. “
Pokud si dáte velký cíl a uspějete, sklidíte úspěch A ještě se něco naučíte. Pokud si nedáte cíl vůbec, nic nezískáte a nic se nenaučíte. Na tomto procesu není nic, co by bylo nutně stresující nebo co by narušovalo váš vnitřní mír. Pro vytvoření takového stresu je nutné uvažovat určitým způsobem – bát se selhání (což je bohužel mnoho lidí naučených dělat). Pracovat na velkých cílech je jako si hodit kostkou – pokud padne sudé číslo, vyhrajete trošku, a pokud liché, vyhrajete hodně. Pokud nehodíte kostkou, nevyhrajete nic. To jsou podle mě výborné šance – sázka, kterou se vyplatí dělat často.
Druhá věc je, že většina lidí podceňuje, jaké cíle jsou pro ně “realistické”. Stává se, že někteří lidé přecení své schopnosti a spadnou přímo na ústa. Ale pokud se nikdy trošku nepřeceníte tím, že si dáte cíl, což je mimo vaše současné schopnosti, nikdy nebudete vědět, jaké jsou vaše skutečné schopnosti, a nezískáte pro to cit. Nezmapujete vlastní hranice a riskujete tím, že strávíte celý život hluboko pod vaším potenciálem. A to je bohužel něco, co dělá většina lidí.
Optimální strategie pro investování do vašeho života bude zahrnovat i selhání. Stejně jako v investování peněz – pokud adaptujete strategii, která 100% zaručuje, že nikdy neztratíte peníze, bude to dlouhodobě optimálně? Zdaleka ne. Ve skutečnosti nebudete moci investovat vůbec do ničeho, protože nic není skutečně bez rizika, nezískáte žádný úrok a už jen kvůli inflaci budete peníze ztrácet. Totéž se děje s vaším fyzickým tělem. Pokud nikdy nenamáhate své svaly za vaše současné schopnosti, tak nejen že si nezachovají současnou sílu a nebudete silnější, ale časem budete slabší a slabší.
A to samé se stává i lidem co si nikdy nestanoví cíle, které jsou pro ně skutečná výzva. Časem mentálně zeslábnou, a ztratí více a více svých schopností.
Zamyslete se na chvíli zpětně nad svým životem a vzpomeňte si na chvíle, kdy jste šli do opravdové výzvy (ať už jste nakonec uspěli nebo ne). Jací byste byli dnes, kdybyste nikdy nezískali tyto zkušenosti? Byli byste silnější nebo slabší?
Dát si cíl a selhat při pokusu o dosažení by se nemělo brát jako nějaká strašná věc, které bychom se měli za každou cenu vyhnout. V posilování je selhání cílem každého tréninku. Dosažení bodu, ve kterém selžete, je to, co vás nakonec posílí. Vzpěrač nenaříká nad tím, když narazí na svůj limit a nerozhodne se navždy zůstat s 5-kilové činkou, protože 50-kilová je prostě příliš těžká. To by byla hloupost. A stejně tak vy nenaříkejte nad vlastními neúspěchy v životě, když narazíte na jednu z těch činek, u kterých se zdá, že je nemůžete zvednout. Jednoduše udělejte krok zpět, usilujte o trošku lehčí činku, a nakonec budete dostatečně silní zvednout i tu těžkou. Nedělejte závěr, že když momentálně nemůžete zvednout těžkou činku (nebo dosáhnout obtížného cíle), tak ji nebudete moci zvednout nikdy, nebo že je celý ten proces stresující a plný zklamání. Naučte se milovat ten proces samotný.
Uncopyright Steve Pavlina
